Tato webová stránka používá cookies

Pro zlepšení služeb používáme cookies. Přečtěte si více o tom, jak cookies používáme a jak je můžete případně odmítnout.

Empati kostka vznikla jako doplněk k empati kartám - příběhovým kartám s obrázky, které interaktivně podporují děti v rozvoji emoční inteligence. 

Na kostce naleznete soubor šesti základních, tzv. univerzálních emocí dle P. Ekmana. Každá z těchto emocí má svoji škálu intenzity (např. obavy - strach - vyděšení), není nutné se tedy držet pouze základního pojmenování emoce. 

Kostku lze využívat v kombinaci s kartami či úplně samostatně. Záleží jen na Vás, jakou aktivitu či hru si zvolíte nebo vymyslíte. Pro inspiraci předkládáme několik osvědčených aktivit/her, které jsou vhodné pro děti školního a předškolního věku a rozvíjí děti v emoční a komunikační oblasti.


TIP: Pokud se chcete obejít bez lepidla, vystříhejte obrázky jednotlivě jako kartičky a ty potom losujte nebo vybírejte.


Kostku stahujte zde


Náměty na hry

  • S empati kartami  

Především mladší děti ocení empati kostku při práci s empati kartami. Díky názornému zobrazení a popisu základních emocí na kostce mohou děti snadněji odpovídat na otázku, jak se cítí postavy příběhů na kartách. Rozšíří si slovní zásobu a pojmenování emocí pro ně bude doslova hmatatelné.

  • S jakýmkoliv příběhem

Kostku lze využít i jinak než s příběhy z empati karet. Při čtení nebo vyprávění jakýchkoli příběhů (pohádek aj.) ve dvojici či větší skupině jeden z hráčů průběžně vytváří přestávky, při kterých se ptá ostatních, jak se postavy z příběhu cítí. Je možné vyprávět mj. příběh inspirovaný reálnou situací ze života - se záměrem intenzivnějšího vcítění se do aktérů příběhu, hlubšího pochopení jejich chování, nalezení dalších možností řešení situací apod.

  • Vymýšlení příběhů v menší skupině  

Děti samy nebo s dospělými vymýšlí libovolný příběh. Na začátku zvolí hlavního hrdinu a úvodní scénu, následně se děti ve vyprávění střídají. První v řadě hodí kostkou, čímž zjistí, jak se právě cítí hlavní hrdina. Pak pokračuje ve vyprávění tak, aby se neslo v duchu hozené emoce hlavního hrdiny. V každé situaci je možná každá emoce (uvědomit si to je koneckonců záměrem této hry), někdy je jen třeba se více zamyslet nad přiléhavou reakci postavy. Vhodné je používat přímou řeč hrdiny - třeba právě o tom, jak se cítí a co si myslí. Pokud se nedaří, ostatní hráči mohou pomoci. Když hráč příběh posune o kousek dál, předává kostku dalšímu hráči, který pokračuje hodem kostkou a příběh dále rozvíjí. 

  • Ukaž, jak vypadáš, když cítíš…

Hráči jeden po druhém ukazují, jak se tváří, když cítí emoci, kterou hodili na kostce. Ostatní mohou buď hádat, jaký pocit spoluhráč předvádí nebo danou emoci předvést jako zrcadlo. Hra je vhodná i pro nejmenší děti, dále na uvolnění atmosféry a nebo jen tak pro zábavu. Lze hrát ve dvojicích, ve skupině, ve dvou skupinách sedících naproti sobě atd.

  • Tichá emoční pošta

Hra pro větší kolektiv dětí. Děti sedí nebo stojí ve dvou stejně početných zástupech (jako ve frontě). Prvním hráčům z obou zástupů zároveň ukážeme na jedné kostce nějaký obrázek emoce. Jejich úkolem je předat (předvést) tuto emoci dalšímu spoluhráči v jejich zástupu tak, že mu zaklepe na rameno a spoluhráč se otočí vzad. Tak to pokračuje až po posledního hráče, který na kostce danou emoci najde a položením kostky správným obrázkem nahoru hru zakončuje. Vyhrává ten tým (zástup), který první správně zakončí. 

  • Emoce v hlase

Hra směřuje do dvojice nebo malých skupin. Hráči stanoví jednu neutrální větu, např. “Duby jsou stálezelené nebo opadavé dřeviny a jejich plody jsou žaludy.” Větu si mohou někam poznamenat. Hráč, který začíná, hodí kostkou. Následně pronese domluvenou větu tak, aby vyjadřovala danou emoci (přečte ji tedy smutně, naštvaně atd.). Vyjádření emoce může libovolně vystupňovat. Obvykle platí, že čím větší dramatičnost, tím větší zábava. Během hry si můžete všímat, jak se byť jenom předváděná emoce odráží ve vašem těle.

  • Blízká setkání

Empati kostku lze použít i ve chvílích, kdy nastal čas jen pro nejbližší - ať už jde o děti a rodiče, prarodiče či partnery. Společně si můžete povídat např. o zážitcích z uběhlého dne nebo o nějaké konkrétní situaci, která mohla být nebo zřejmě bude v nějakém ohledu náročná. Vyprávění průběžně doplňujte otáčením kostky na vhodný obrázek emoce. Mluví pouze ten, kdo má kostku. U dětí, které se mluvení o svých pocitech vyhýbají, je možné se občas jemně zeptat: “Když se dělo tohle, jak ses cítil? Ukážeš mi to na kostce? Co ti tehdy běželo hlavou?”