Ale nejsou ani nic, čeho bychom se měli obávat. Emoce i potřeby nás provázejí životem, jsou pro nás důležitými ukazateli. Chtějí, abychom se měli dobře. Abych vám přiblížila, co to emoce a potřeby jsou a jak spolu souvisí, nabízím vám teď krátkou, ale výživou sebezkušeností aktivitku.
Co to s vámi dělá?
Proč pořád řešíš, jak se ty děcka cítí? Jsou to děcka, ty pořád něco mají. Takovýhle vztekání si nemůžou dovolovat. A jaký potřeby? Přece se nebude všechno točit jen kolem dětí a toho co potřebují. Taky potřebuju spoustu věcí a nikdo kolem mě neskáče. Jen ať si uvědomí, kde je jejich místo.
Fajn, na obhajobu se nechystám. Tyhle věty mi vlastně ani nikdo neříkal, tedy ne mně osobně. Ale stejně se mnou dokážou pohnout. A co s vámi? Dejte si chvilku pro sebe a zkuste si všimnout, jak nejlépe dovedete, jaké pocity (klidně i jen jako tělesné pocity) při čtení zachytíte. Pokuste se také zachytit, jaké myšlenky vám proběhnou hlavou. Co jste objevili?
V duchu přitakáváte, zatímco se ve vás rozpíná lahodivý pocit síly, moci a určitého zadostiučinění? Nebo si uvědomujete podivný stísňující pocit na hrudi nebo v krku? Padla na vás lítost nebo provinilost? Cítíte se zase tak trochu jak malé dítě? Anebo vás čtení pobouřilo a vaše hlava chrlí nejrůznější zvukomalebná pojmenování pro autory uvedených vět? Rozhostil se ve vás soucit s nimi? Nebo to s vámi ani trochu nehne, protože vás se to ani za mák netýká a vlastně vás to ani nezajímá? Nevšimli jste si žádného svého pocitu? Tak to zkuste znovu a trochu se do situace vžijte! Jakákoli reakce nebo kombinace reakcí, které se ve vás právě odehrávají, jsou naprosto v pořádku. A mají svůj oprávněný důvod. Jaký? Čtěte dál.
Emoce a potřeby jsou propojené
Jsme emoční bytosti. A naše emoce se intenzivně objevují právě v interakcích s okolím. Stejně tak i naše potřeby, které jsou nezvratně svázané s pocity. Zjednodušeně řečeno, když něco prožíváme jako příjemný pocit, znamená, že nějaká naše potřeba je právě uspokojovaná. Pokud zaznamenáme nepříjemný pocit, je tomu právě naopak.
To, jaké emoce na nás vykoukly při čtení úvodních vět, vypovídá právě o našich potřebách. Napadá vás, jaké potřeby by to mohly být u vás? Zkusím něco nadhodit. Možná vás blaží pocit moci, protože vaše potřeba důležitosti, takové to „na mě taky záleží“, dostává dlouhodobě na frak. Jenže ta potřeba tady prostě je, není možné před ní dlouhodobě zavírat oči. Máme ji všichni. Pokud je ale tato naše potřeba napůl prázdná nádoba (nebo napůl plná, chcete-li), může se stát, že někdy promluví za nás. „No bodejť, ty dnešní děcka….“ A co když je zaplněná jen tak trochu na dně? Asi si to dokážete představit. Proto je důležité své pocity a potřeby vnímat a učit se s nimi pracovat. O tom ale zase jindy.
Možná se ve vás rozezněla (také) jiná potřeba - potřeba férovosti, péče, potřeba bezpečí, přijetí a sounáležitosti, potřeba vnímat sám sebe jako silného a kompetentního. Anebo třeba úplně jiná, možností je kopa, plus mínus. Ale pozor! Ne vše, o čem si myslíme, že potřebujeme, musí být skutečná potřeba. No, neslibovala jsem, že to bude snadné. :)
Pochopení potřeb vede k vzájemnému porozumění
To podstatné, co chci v tomto článku předat, je následující. Všechny naše potřeby jsou stejně důležité a jsou tím, co nás všechny spojuje. Dokážeme porozumět potřebám druhých lidí, protože je také (aspoň někdy) zažíváme. Ať už jako uspokojené nebo ne. To je cesta k vzájemné blízkosti a pochopení.